Historie

Od vynálezu prvního benzínového motoru s vnitřním spalováním v 80. letech 20. století začal rozkvět automobilového závodění. Prvním organizovaným závodem se stal test spolehlivosti na trase z Paříže do Rouen ve Francii (vzdálenost asi 80 km), kde v roce 1894 soutěžili první závodní vozy. Organizované automobilové závody ve Spojených státech začaly 87 km dlouhým závodem z Chicaga do Evanstonu v Illinois a zpět na Den díkůvzdání v roce 1895. V Evropě se závody mezi městy ve Francii nebo z Francie do jiných zemí staly normou až do roku 1903. Tehdy úřady v Bordeaux zastavily závod Paříž-Madrid. První silniční závod na uzavřeném okruhu, Course de Périgueux, proběhl v roce 1898.

Mezinárodní závody v moderním slova smyslu začaly díky Jamesovi Gordonu Bennettovi, majiteli New York Herald. Ten vytvořil závod, kterého se každoročně budou moci zúčastnit národní automobilové kluby. Každý tým závodil se třemi vozy poskládaných z dílů vyrobených v příslušných zemích. Automobile Club de France uspořádal první závody Bennett Trophy v letech 1901, 1902 a 1903. Akce se později konala na Irském okruhu (1903), v Taunus Rundstrecke v Německu (1904) a v Circuit d’Auvergne (1905). Neochota francouzských výrobců omezit se na tři auta vedla k bojkotu Bennett Trophy Race v roce 1906 a k založení prvního francouzského závodu Grand Prix v Le Mans v tomto roce.

Po prvním francouzském závodě Grand Prix v roce 1906 v Le Mans proběhlo několik ročníků závodu a od roku 1923 zde probíhaly závody 24 hodin Le Mans. První italský závod Grand Prix proběhl v roce 1908. Po první světové válce se konaly závody Gradn prix v roce 1921 ve Francii a Itálii. Belgická Grand Prix začala v roce 1925, Německo se své velké ceny dočkalo v roce 1926, a velká cena v Monaku proběhla v roce 1929. Národní kluby vytvořily řídící orgán v roce 1904 – sdružení Internationale des Automobiles Clubs Reconnus (v roce 1946 přejmenováno na Fédération Internationale de l’Automobile). Vozy každé země byly pro snadnou identifikaci natřeny jednou barvou: francouzské modrou, italské červenou, německé bílou a britské zelenou. Závody probíhaly na uzavřených okruzích o délce 5 nebo 6 km na kolo, a to s celkovou vzdáleností 250 až 650 km.

Do roku 1934 velké ceně kralovali francouzští a italští výrobci, ale po zbytek třicátých let minulého století dominovali němečtí výrobci. Závody pak pokračovaly až v roce 1947 a od konce padesátých let 20. století dominovaly britské automobily. V roce 1950 byl zahájen světový šampionát pro řidiče, který obvykle zahrnoval bodové sčítání pro zhruba patnáct závodů Grand Prix, včetně závodů v Monaku, Belgii, Nizozemsku, Francii, Velké Británii, Německu, Itálii, Mexiku, Jižní Africe, Kanadě a Spojených státech. Mistrovství pro výrobce automobilů Formule 1 bylo zahájeno v roce 1955. V průběhu více než deseti let byly povoleny úpravy jak pro větší bezpečnost, tak i výkon. Od roku 1962 byly sportovní automobily dočasně odsunuty vozy třídy GT.

FIA v Evropě 50. a 60. let přijala pravidla ACO GTP prakticky beze změny a schválila Světové mistrovství světa ve vytrvalosti (nebo mistrovství světa v automobilových sportech), představující špičkové prototypy pilotních kabin.